Jiří Prskavec: Mám velký problém s aklimatizací

Jaký vliv má imunita na výkon sportovce? Povídali jsme si s českým reprezentantem vodního slalomu Jiřím Prskavcem. Tento rodák z Mělníku se ve svém věku 24 let pyšní titulem mistr světa ve slalomu na divoké vodě a olympijskou medailí. S Jirkou jsme se sešli před jeho odletem k protinožcům, kde bude dva měsíce trénovat. Co jsme se dozvěděli o jeho sportovním životě? 

Ahoj Jirko, jsme moc rádi, že si našel ve svém nabitém programu čas a mohli jsme se tu dnes sejít. Je poměrně těžké tě zastihnout – jak se ti teď vlastně daří?

Ahoj, díky za optání. Máme teď náročné období, protože je zima a my v Česku trénujeme dokud to jde, i když se teploty pohybují i okolo 5°C. Věnujeme se teď posilovně, běžkám nebo plavání. Mám období kondiční přípravy, které je pro mě opravdu nejtěžší. Naštěstí odlétám do Austrálie na dvouměsíční soustředění, takže si to tam užiju. Vodu mám stejně nejraději, tam zamakám nejvíc a přesně to mě baví.

Na začátku jsi naznačil, že i kvůli tréninku musíš často cestovat přes půlku světa. Jak zvládáš tyto přelety, které jsou mnohdy celodenní?

Já mám obecně velký problém s aklimatizací. V Jihoafrické republice mi dělo problém zvyknout si na jejich nadmořskou výšku, jsem astmatik. Byli jsme tam dva týdny a ač to takový výškový rozdíl zase není, v tréninku jsem to pocítil. V Austrálii mi pak docela dlouho trvá, než si zvyknu na časový posun. Letos mám ale novou vychytávku – uzemňovací podložku, která by mi měla v této aklimatizaci hodně pomoct, tak jsem zvědavý. Musím ale říct, že ještě větší nápor na tělo pociťuji až po návratu z Austrálie. Pravidelně se vracíme zhruba v půlce března, kdy je v Česku hrozné počasí. Nejtěžší na tom je, že po návratu musíme jezdit venku. Přerušit trénink na vodě zkrátka nejde, tělo je zvyklé a musíme jet dál i přes špatné počasí. Je to nejhorší období tréninku s velkým rizikem onemocnění. Dříve jsem žil s tím, že snad ani nejde neonemocnět, ale letos jsem se díky užívání kozího kolostra nemoci vyhnul.

Skvělé, takové zprávy nám dělají radost. Takže zdravá imunita je asi to nejdůležitější, o co si musíš v rámci svých fyzických výkonů pečovat.

Jasně. Já si osobně myslím, že rychlá regenerace a zdravá imunita je to, co vrcholový sportovec prostě potřebuje. Každá nemoc, která mi naruší tréninkovou přípravu, mě stojí hodně kondice. Pokud bych na dva týdny onemocněl, můžu pak začínat s přípravou od nuly. Nebo ne doslova od nuly, ale opravdu mě to hodně omezí a je to znát. Pro každého sportovce je to těžké. Když je člověk zdravý po celou dobu tréninku, jde při závodech pocítit.

A co zdravá strava? 

Na zdravou stravu samozřejmě dbám a myslím, že se rok od roku zlepšuji. Hlavně před závody, když potřebuji zhubnout. Využívám i aplikaci, abych si mohl zapisovat co jsem jedl a zpětně to vyhodnotit. Spolupracuji s českým předním biochemikem Liborem Vítkem, který mi dělá 3x ročně odběry krve a na základě toho mi jídelníček upravuje. Řídím se tím, co mi doporučuje a cítím se skvěle. Poslední dobou nedám dopustit ani na vodíkovou vodu, která mi výrazně pomáhá v regeneraci. Opravdu to na sobě cítím a když mám náročný trénink, tělo kvalitní regeneraci rozhodně potřebuje. I přesto, že kvůli zkouškovému období málo spím a venku je sychravo, cítím se skvěle.

Takže máš teď i hodně stresu kvůli škole?

Stres ze školy určitě nemám, ten si vybírám přes rok během závodů. Ale na zkoušky chodím s přesvědčením, že to zkrátka udělám. Někdy se stane, že tam jdu s tím, že to neudělám (smích), ale ve stresu nejsem naštěstí nikdy.

Jasně, tak ti přejeme hodně štěstí při zkouškách! Ještě se vrátím ke zmiňovaným pozitivním účinkům kolostra v období, kdy býváš nemocný – máš teď náročnější tréninky, když se cítíš plný sil?

Takhle to nefunguje. My trénujeme vždy na plno, máme plán, který musíme dodržet. Když jsem cítil, že na mě něco leze, pro jistotu jsem vynechal trénink. Teď ale vím, že můžu jít na všechny tréninky a můžu jet podle plánu na maximum. Nemůžu si dovolit trénovat například o hodinu déle, to bych přepálil. Pokud cítím, že bych eventuálně přeci jen nemocný být mohl, zvýším dávku kolostra a do dvou dnů se cítím úplně v pohodě. V minulosti bych klasicky lehl a vynechal několik tréninků za sebou, takto se mi to už nestává.

Jak ses ke kolostru vlastně dostal? Možná ty nepřijemné zdravotní komplikace spojené s návratem z Austrálie?

Tak to nebylo, dostal jsem se k němu náhodou. Teď už můžu říct, že šťastnou náhodou. Před Olympiádou v Riu mi kamarádka Hanka Kolářová dala 3 krabičky kozího kolostra Betula se slovy: „Hele, je to skvělý, funguje to na imunitu a je to naprosto přírodní. Vyzkoušej to, kdyby na tebe něco lezlo.“ A já si říkal, určitě, to jsou takové ty babské rady. Nebral jsem ji sice moc vážně, ale jednu krabičku jsem si hodil do kosmetické tašky. Pak jsem na kolostrum popravdě úplně zapomněl. Na Olympiádě jsem jezdil extrémně klimatizovanými autobusy, takže jsem po dvou dnech cítil, jak na mě něco leze. Nechtěl jsem hned po příletu běžet za doktory, že mi něco je, tak se podíval, které vitaminy jsem si s sebou vzal. Přitom jsem našel i krabičku kolostra a vzpomněl jsem si na slova Hanky. Dal jsem si pořádnou dávku a druhý den jsem se cítil, jako by mi nic nebylo. Tím si mě kolostrum totálně získalo.

Skvělé! Takže ho máš u sebe pořád?

(Smích) Mám ho pořád, ale pozor – dozvěděl jsem se, že by mělo být skladové v lednici, takže ho mám tam.